Náš školní vzdělávací program má název "Škola-jedna rodina"a naší snahou je vytvářet pro žáky klidné, přátelské a příjemné pracovní prostředí.
Všechny třídy jsou vybaveny výškově nastavitelným nábytkem. Ve výuce využíváme multimediální a počítačovou techniku.
Věřím, že mluvím nejen za sebe, ale i za drtivou většinu žáků, studentů, když řeknu, že distanční výuka pro mnohé představovala novinku dvojího a protichůdného charakteru. Zprvu často vídáme jen negativa. Mnohé izolace doma omezovala, chyběl jim přímý kontakt se spolužáky a kamarády. Každodenní režim se dětem, rodičům i pedagogům v mnohých aspektech změnil.
Naštěstí má tato nelehká doba i druhou stranu mince, a právě tu bych tímto rád vyzdvihl. Žáci se velice rychle adaptovali k novým výzvám. Prvotní úskalí užívání techniky byly briskně překonány a jak žákům, tak učitelům se otevřely i nové možnosti. Prakticky konstantní přítomnost počítačů skýtá i nové možnosti: využití videí, interaktivních her a efektivní práce a vyhledávání na internetu. Tím se nejen navýšila technologická gramotnost mnohých dětí, ale také zpestřila forma výuky.
Závěrem bych rád i vyzdvihnul nejen snahu a spolupráci dětí při povinných hodinách, ale zejména i zájem a účast na aktivitách dobrovolných. Příkladem je třeba i dobrovolný kroužek španělského jazyka, jemuž žáci osmé a deváté třídy zůstali věrni i navzdory nelehké situace distanční výuky.
Pavel Šefraný
